Ministr Stanjura pro Deník: Je chybou státu, když dotuje ziskové podniky
Deník.cz, 27. 10. 2023
Ministr financí a 1. místopředseda ODS Zbyněk Stanjura tvrdí, že vládní kroky nejsou populární, ale jsou nutné. Vysoké zadlužení totiž nejvíc ohrožuje lidi s nízkými příjmy. Tento týden o tom začal při projednávání státního rozpočtu přesvědčovat poslance.
Stále dokola říkáte, že bez škrtů a snížení státního zadlužení nemůže být Česko opět ve formě. Proč?
Protože vydáváme příliš mnoho peněz za stávající dluhy a jejich obsluhu. Ta suma se každoročně zvyšuje, a abychom zachovali standardní funkce státu, musíme výdaje zmenšovat a soustředit se na vládní priority.
To znamená jaké?
Naše vláda připravila už třetí rozpočet a pokaždé jsme se snažili zachovat tři základní přístupy: snižovat dluh, udržovat sociální smír a nezmenšovat investiční aktivitu státu. Zatím jsme ani jednou nesáhli na objem investičních prostředků a zákony navrhujeme tak, aby žádnou sociální, profesní či věkovou skupinu nezasáhly příliš citelně. Státní finance v dobré kondici potřebují zejména nízkopříjmové skupiny, protože ty jsou nejvíc závislé na pomoci státu. Ozdravný balíček děláme především pro ně, abychom jimi očekávané funkce státu mohli zachovat i do budoucnosti, případně je zlepšili.
Pak se nedivte kritice zprava, že vaše úspory jsou pelmel opatření, jimiž nikoho moc nepoškodíte ani nepomůžete. Avšak schodek výrazně nesnížíte. Jakými argumenty odpovíte?
Čísly. Snižujeme zadlužení v absolutních i procentuálních částkách. Důležité je, jak stát v tom kterém roce hospodaří vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Pokud byl v roce 2021 poměr zadlužení 5,8 procenta a příští rok to bude 2,2 procenta, pak jsme ho během tří let srazili o 3,6 procenta, což je významné.
Co z toho budou mít lidé, o nichž jste mluvil, tedy ti s nižšími příjmy? Sociologové tvrdí, že právě na ně dopadnou vládní škrty nejvíc.
Nemyslím si to. Proto jsme ozdravný balíček připravili v dané podobě. Někteří moji kolegové zjistili, že za posledních třicet let už je pátý v pořadí, ale první, který nesáhl do sociálních dávek. Může se stát, že některé rodiny budou mít tak vysoké náklady, že to samy nezvládnou. Proto tu máme příspěvek na bydlení, který jsme zásadně reformovali, abychom jim pomohli. A k tomu je nutné mít veřejné finance v dobrém stavu.
Není nejlepší metodou mít v dobrém stavu hlavně ekonomiku, protože když poroste HDP, stát bude prosperovat a pohrnou se k nám investoři?
Určitě ano, ale musíme si říct, jak k tomu vláda může přispět. Jsem přesvědčen, že toho nelze dosáhnout zvyšováním dluhu, ale vyššími investicemi. Naší úlohou je zjistit, jaké jsou překážky pro příchod investorů, a ty legislativně nebo exekutivně odstraňovat. Proto tak často mluvím zejména s malými a středními podnikateli.
Jaké stížnosti od nich slyšíte nejčastěji?
Dlouhé povolovací procesy, příliš mnoho byrokracie a malá důvěra státu.
A nedostatek pracovní síly?
Samozřejmě taky, ale to je zejména záležitost větších firem. A my máme v Česku zajímavý ekonomický paradox, že letos bude ekonomika stagnovat, ovšem nezaměstnanost neroste. To popírá všechny ekonomické definice. Začalo tady pracovat 115 tisíc ukrajinských uprchlíků, a přesto je pořád nedostatek pracovních sil.
Expremiér Mirek Topolánek se na adresu vlády vyjádřil těmito slovy: „Ekonomičtí experti mi mohou políbit p*del, ať mi vysvětlí, proč má aktivní důchodce platit progresivní příjmové, zdravotní a důchodové daně a vaši neschopnost zredukovat státní správu.“
Snižujeme počet úředníků i státních zaměstnanců. Ne tak rychle, jak bych si představoval, ale když se podíváte na návrh státního rozpočtu, je poprvé v této růstové křivce zlom a jejich počet bude klesat. V tom budeme pokračovat a hlavně se soustředíme na redukci agend. Máme za sebou několik externích šoků, které jsme zvládli. To nám pochopitelně bralo energii a politický čas. Teď se můžeme vrátit k našim slibům a trendu, který jsme nastoupili po volbách.
Máte nějakou cílovou představu ke konci vašeho volebního období?
Nemám po ruce číslo, protože taková věc se nedá dělat plošně, třeba prostým škrtem deseti procent zaměstnanců v každém resortu. Věřím, že k tomu moji vládní kolegové přistoupí stejně poctivě jako já, prověří všechny agendy a ty zbytné zruší. A je třeba si položit i otázku, zda digitalizujeme správně, protože podle mě mnohdy ne. Někdy to spíš vypadá jako karikatura, kdy si vytisknu papír, podepíšu ho, naskenuji a pošlu v PDF. To fakt není elektronizace. My musíme masivně investovat do skutečné digitalizace a IT systémů, teprve pak přijde reálná a velká úspora.
Neplatí princip, že s každou novou vládou a ministrem zákonitě byrokracie roste, protože v tom se skrývá skutečná moc?
V mém resortu to neplatí. Zrušili jsme EET, podstatnou část silniční daně, centralizujeme vymáhání pokut a soudních pohledávek.
Vaše předchůdkyně Alena Schillerová (ANO) by určitě namítla, že sice šetříte na propuštěných úřednících, ale kvůli tomu vybíráte méně daní.
To není pravda. Naopak letos máme rekordní daňové příjmy. Opozice ráda mluví o tom, že výběr DPH roste méně, než jsme plánovali. To má jednoduchou příčinu jménem vysoká inflace. Naši občané správně přestali akceptovat některé nesmyslné ceny, tudíž jsou nižší obraty i DPH. Pokud bych si měl vybrat mezi vyšší inflací s vyšší DPH, nebo nižší inflací s nižší DPH, volím druhou variantu, protože inflace je nevýhodná pro občany, ekonomiku i státní rozpočet. Čím dříve bude v požadovaném pásmu dvou procent, což se snad stane příští rok, tím lépe pro nás všechny.
Vy jste s premiérem nedávno oznámili, že úspora na dotacích bude příští rok nikoliv 46 miliard, ale 84. To znělo famózně, až na to, že 38 miliard je škrt podpory přenosové soustavy a 13,5 miliardy za obnovitelné zdroje se opět vrací ze státu na občany a firmy. Co ty další položky?
Ty by měli oznamovat a vysvětlovat jednotliví ministři, neboť každý musel dotační tituly rušit či omezovat podle svého uvážení tak, aby se splnila dohoda na celkové sumě. Je to krok správným směrem, protože pokud jde o neinvestiční dotace do podnikatelského sektoru, je to nefér podpora.
Souhlasím, že podporovat ziskové firmy z daňových příjmů nedává smysl. Jenže jak s tím souvisejí úspory ve výši devíti miliard v dopravě, osmi na reformu regionálního školství nebo deseti miliard na evropské zemědělské dotace či podporu vodního a lesního hospodářství? Kde jsou ty škrty pro ziskové firmy?
To jsou ony. Snižuje se spoluúčast u evropských dotací, přičemž v resortu zemědělství hlavní úspory proběhly už letos. Myslím, že je chybou státu, když dotuje ziskové podniky. Ten proces bude pokračovat, protože každý ministr musí před voliči obhájit, proč se jejich peníze používají na ten který dotační titul. A daňový poplatník není jen zaměstnanec nebo podnikatel, ale každý, kdo nakupuje, neboť všichni platíme DPH. S jeho penězi musíme nakládat velmi opatrně, posílat je ziskovým firmám je nerozum.
S čím ale vlastně můžete opatrně či neopatrně nakládat, když většina výdajů státního rozpočtu je povinná? A příští rok do této kolonky bude spadat navíc 40 miliard na armádu, 35 miliard na růst důchodů, deset miliard na platby za státní pojištěnce, na platy učitelů půjde devět miliard a obsluha státního dluhu vyjde o 25 miliard dráž.
Vyjmenovala jste oblasti, které si člověk nezajistí sám – obrana, zdravotní péče, vzdělávání. Máme koaliční a myslím i společenskou shodu, že do těchto segmentů stát investovat má. Začínáme plnit spojenecký závazek ve výdajích na obranu, což je po ruském vpádu na Ukrajinu nutné, ale pořád nebudeme v pelotonu členů NATO v první polovině. Stejně tak jsme přinesli stabilitu do veřejného zdravotního pojištění, byť většinu těchto odvodů stále platí zaměstnanci, zaměstnavatelé a OSVČ. Avšak nastavením systému jsme zajistili, že všichni budou moci predikovat, jak se v tomto segmentu bude stát chovat v příštích letech, takže se lépe mohou plánovat investice do zdravotnictví. A vzdělání je samozřejmě vládní priorita.
I když učitelé to berou trochu jako podvod, neboť místo uzákoněných 130 procent průměrné mzdy se dostanou jen na 113 procent, když za základ se bere rok 2022.
To ale nemohlo být jinak, protože průměrnou mzdu ve státě za rok 2023 se dozvíme v červnu 2024. Je to jediné známé číslo, které se nedá žádným způsobem zpochybnit. Mohli bychom pracovat s odhady, ale představte si, že by reálná průměrná mzda byla vyšší. Hned bychom byli obviněni, že jsme odhad záměrně zkreslili.
Dobrá zpráva pro rozpočet zní, že ve druhém čtení už je zákon, který by měl dorovnat daňové příjmy ze zisků nadnárodních korporací. Jak to bude fungovat a kolik to vynese?
Odhad je mezi dvěma až čtyřmi miliardami ročně. Firmy, které vytvářejí zisk v České republice a případně tady neplatí daně, může stát dodanit. Dorovnání daně se týká všech odvětví u podniků s obratem nad 750 milionů eur. Je to princip, který se na mezinárodní úrovni dojednával mnoho let, a shodu se podařilo najít během našeho předsednictví v Radě EU. Je to spravedlivé vůči českým daňovým poplatníkům.
V posledním roce vláda ukazuje, že může dělat efektivní a viditelnou hospodářskou politiku, když odkoupila zásobníky plynu, provozovatele plynovodů Net4Gas, uvažujete o získání Unipetrolu, vlastněného Orlenem, tedy z poloviny polským státem…
To tedy neuvažujeme. Pouze jsem odpovídal na otázku, zda bych byl pro, kdyby byl Unipetrol k dispozici, a já jsem odpověděl kladně za předpokladu, že by byla příležitost a podmínky prodeje by byly pro stát výhodné. Když privatizujete strategické odvětví a novým vlastníkem se stane cizí stát, není to privatizace v pravém slova smyslu. Víme, jak nebezpečný může být deficit ropných produktů. Pokud u nás vlastní rafinerie cizí stát, byť spojenecký, je jasné, že v případě nedostatku zabezpečí ze své firmy především vlastní obyvatelstvo, a teprve když něco zbude, bude zásobovat ostatní. Soukromý vlastník se většinou řídí výhradně ziskem, takže vyjednávání je „pouze“ o ceně. Žádná jednání jsem tedy neinicioval, ale kdyby nabídka byla na stole, určitě bych byl pro jejich zahájení.
Čekat ovšem nemusíte v případě ČEZ. V legislativním procesu je zákon, který umožní jeho rozdělení a zestátnění části této energetické společnosti. Je ve hře odkoupení celých 30 procent ČEZ, které vlastní minoritní akcionáři?
K tomu nic neřeknu, neboť kdybych to udělal, šlo by o cenotvornou informaci. Člen vlády by neměl dávat jakékoli komentáře ke společnosti kotované na burze. Sdělím vám ale základní otázku, kterou si kladu já: Potřebuje stát 100 procent ČEZ, a pokud ano, co se zlepší oproti současnému stavu? Nebudu-li mít uspokojivou odpověď, nebudu tím, kdo říká, abychom to udělali za každou cenu. Jakákoliv akvizice státu musí být zdůvodněna. U zásobníků plynu a plynovodů to bylo kvůli energetické bezpečnosti a nezávislosti. A zohlednili jsme i ekonomický aspekt, tedy přijatelnost ceny. To je obecně platný postup.
V ODS jste si udělali průzkum ke konsolidačnímu balíčku a většina voličů vládních stran ho vítá. Když jste však popsali 55 konkrétních opatření, nezískalo ani jedno přes 50 procent. Poškodí tyto kroky ODS a koalici Spolu v příštích volbách? Nebo jim pomohou?
Řekl bych, že pomohou, protože jedním z klíčových slibů v kampani bylo, že dáme do pořádku veřejné finance, a to se nedá udělat populárním opatřením. Buď zvyšujete příjmy neboli daně, a to kritizují jejich plátci, nebo snižujete výdaje, a to kritizují ti, kteří na ně byli zvyklí. Nedivím se ani jedněm. My jsme zvolili mix jedné třetiny na straně příjmů a dvou na straně výdajů. Věřím, že voliči ocení plnění našeho závazku, to, že dostáváme veřejné finance pod kontrolu. Už dnešní výsledky jsou nadějné. Přitom chápu, že neexistuje populární způsob, jak snížit deficit státního rozpočtu.
Schválně jsem se ptala na koalici Spolu, která vyhrála sněmovní volby. Půjdete v tomto formátu i do evropských voleb?
Značka Spolu je úspěšná a vítězný tým se nemění. Jsem pro, abychom tento formát zopakovali ve sněmovních volbách v roce 2025, takže není důvod, abychom to u jiného typu voleb nepoužili. Když jsem zvažoval výhody a nevýhody, nebylo to 100:0 ani 80:20. Bylo to poměrně těsné, argumenty byly silné u obou variant. Nakonec jsem podpořil řešení, které snižuje riziko, že některá z těch tří stran u voleb do Evropského parlamentu dopadne fatálně špatně. To by mohlo mít dopad i na vnitřní politiku a na stabilitu vlády a koalice. Rizika společné kandidatury jsou menší.